Luigi Giussani

Luigi Giussani

Člověk je tou úrovní přírody, na které si příroda uvědomuje sama sebe a zjišťuje, že nespočívá sama v sobě, že věci nespočívají samy v sobě.

Tato skutečnost je však také prahem objevu stvoření, tedy skutečnosti, že věci jsou stvořeny někým Jiným.

Náboženský smysl. Přel. V. Pavlík, Nové Město, Praha 2001, str. 111n.

Jsou možné dvě hypotézy: buďto se věci neutvářejí samy, ale jsou utvářeny někým Jiným, anebo jsou pouhou iluzí, nicotou. Která z obou hypotéz více odpovídá realitě? Ne našemu mínění ..., ale realitě, jak se jeví naší zkušenosti?

Náboženský smysl. Přel. V. Pavlík, Nové Město, Praha 2001, str. 112

Podle mého názoru totiž pouze dva typy lidí uchovávají lidskou podstatu v její plnosti – anarchista a člověk autenticky náboženský. Podstata člověka spočívá ve vztahu k nekonečnu: anarchista představuje prosazování sama sebe vůči nekonečnu a člověk autenticky náboženský přijetí nekonečna jakožto významu sama sebe. …

Anarchie představuje pokušení, které člověka nejvíce fascinuje. Je to ale pokušení stejně fascinující jako lživé. … Mnohem větší a opravdovější je milovat nekonečno, tedy objímat realitu a bytí, než prosazovat sebe sama vůči jakékoliv realitě.

Sami sebe totiž skutečně prosazujeme pouze tehdy, když přijímáme realitu; člověk začne prosazovat sama sebe, když přijme svoji existenci, přijme život, který si sám nedal.

Náboženský smysl. Přel. V. Pavlík, Nové Město, Praha 2001, str. 17n.*

Jsi tu, a tedy závisíš na hlubokém smyslu svého bytí. Abys to popřel, musíš popřít ono Ty, slovo, které se nejvíc vynořuje z hlubin tvých počátků. Říci "nečekáš nic" znamená popírat přirozenost.

Náboženský smysl. Přel. V. Pavlík, Nové Město, Praha 2001, str. 113

Pouze existence tajemství je přiměřená podstatě člověka. Člověk je nenasytitelná touha a odpovídá mu něco odlišného od něho samého, něco, co si nemůže dát, co nemůže změřit, co nedokáže vlastnit.

Náboženský smysl. Přel. V. Pavlík, Nové Město, Praha 2001, str. 86