Hans Küng

Hans Küng

[Je tu] zcela konkrétní zkušenost životní nejistoty, neurčitosti vědění a mnohovrstevného lidského strachu a dezorientace … Kdyby Bůh existoval, bylo by dáno zásadní řešení hádanky stále pochybné skutečnosti, byla by nalezena zásadní odpověď. … Popišme co nejstručněji tuto hypotézu:

Kdyby Bůh existoval, nebyla už by samotná základní skutečnost neopodstatněna. Bůh by byl pra-podstatou veškeré skutečnosti.

Kdyby Bůh existoval, nebyla by už sama v sobě existující skutečnost bez opory první oporou. Bůh by byl pra-oporou veškeré skutečnosti.

Kdyby Bůh existoval, nebyla by už vyvíjející se skutečnost vposledku bezcílná. Bůh by byl pra-cílem veškeré skutečnosti.

Kdyby Bůh existoval, nebyla by už skutečnost vznášející se mezi bytím a nebytím podezřelá vposledku z nicoty. Bůh by byl vlastním bytím veškeré skutečnosti.

Být křesťanem, přel. S. Štýs, CDK, Brno 2000, str. 30

S ohledem na obzvláštní nejistotu lidské existence by se dala formulovat následující hypotetická odpověď: kdyby Bůh existoval, pak by byla v podstatě rozluštěna také hádanka stále nejisté lidské existence. To můžeme upřesnit následujícím způsobem:

Kdyby Bůh existoval,

pak bych mohl oprávněně i přes všechny hrozby osudu a smrti přijmout jednotu a identitu mé lidské existence: Bůh by byl tedy první základ mého života;

mohl bych oprávněně i přes všechny hrozby prázdnoty a ztráty smyslu přijmout pravdu a smysl mé existence: Bůh by byl tedy také posledním smyslem mého života;

mohl bych oprávněně i přes všechny hrozby viny a zavržení přijmout dobro a hodnotu mé existence: Bůh by byl konečně tedy také velkou nadějí mého života;

mohl bych oprávněně i přes všechny hrozby nicoty s důvěrou přijmout reálnost mé lidské existence: Bůh by tedy pak byl vlastní zárukou lidského života.

Být křesťanem, přel. S. Štýs, CDK, Brno 2000, str. 31

"Ne" řečené Bohu znamená vposledku neodůvodněnou zásadní důvěru ve skutečnost (pokud to již není zásadní nedůvěra). "Ano" řečené Bohu ale znamená vlastně zdůvodněnou základní důvěru ve skutečnost. Kdo přijímá Boha, ví, proč důvěřuje skutečnosti. …

Ve víře v Boha se ukazuje přijímání skutečnosti jako zásadně opodstatněné a důsledné: v poslední hloubce, v podstatě všech podstat zakotvená zásadní důvěra.

Být křesťanem, přel. S. Štýs, CDK, Brno 2000, str. 33, 35