Bůh totiž není ten „jiný“, nýbrž Bůh. … Bůh je jediná bytost, o níž nemohu říci, že to jsem já … – ale o níž ani nemohu říci, že je oproti mně ten „jiný“ … O každé jiné bytosti platí výrok: on není já, proto je někdo jiný. O Bohu tento výrok neplatí; a právě tím, že neplatí, je vyjádřena Boží podstata. Ve vztahu, o němž jsme mluvili [dříve], je z Boha činěn někdo jiný, největší ze všech: ten naprosto jiný. Je-li tomu tak, pak se člověk musí odvážit strašného zápasu o svobodu a Nietzsche by měl pravdu. Bůh však není někdo jiný, protože je Bůh. Jako Bůh stojí oproti člověku tak, že na něj nelze vztáhnout kategorii „jinakosti“, ale ani kategorii „stejnosti“.