Bůh je Ty, které je jakoby nejhlubším základem mého vlastního Já.
Semjon L. Frank


Pavel Jevdokimov

Omyl každé kritiky ontologického důkazu spočívá v domněnce, že se v něm dedukuje bytí z obsahu myšlení. Ale to si svatý Anselm nikdy nemyslel. U něj jde o intuici, že některé obsahy nelze myslet jako čirý obsah vědomí.

… Bůh o sobě myslí jako o Bohu. Když o Bohu myslí člověk, nachází se již uvnitř Božího myšlení o Bohu, už je ve zřejmosti Božího sebepoznání. … V každém myšlení o Bohu myslí v lidském duchu sám Bůh a vytváří bezprostřední prožívání své přítomnosti.

… Interiorizované pojetí ontologického argumentu by mohlo být itinerářem cesty každého moderního člověka k Bohu.

Epochy duchovního života, přel. V. Ventura, Refugium, Velehrad 2002, str. 46n.

… psychologismus klade sice klasickou, ale nesprávnou otázku, zda existuje korespondence mezi subjektivitou náboženské zkušenosti a objektivitou jejího předmětu. … Omyl spočívá v zavedení spekulativní distance mezi zkušenost a její předmět, neboť náboženská zkušenost je bezprostředním projevem svého předmětu. Nejedná se o shodu mezi zkušeností a duchovní realitou, neboť sama zkušenost je touto realitou.

Epochy duchovního života, přel. V. Ventura, Refugium, Velehrad 2002, str. 60

Konstitutivní prvky duchovního života tudíž přesahují pouhou lidskou rovinu. … spásná vůle Boží působí v nitru člověka jako výzva, pozvání, a představuje teonomii; člověk k ní přilne a přijme ji za svou; vůle lidská, nestálá a problematická, představuje člověkovu autonomii, jež ho uzavírá do sebe; a konečně ta démonická, člověku cizí, jej vyvádí z něho samého, aniž by mu připravila setkání, je to heteronomie: podrobení, otroctví, záhuba, zatracení.

Epochy duchovního života, přel. V. Ventura, Refugium, Velehrad 2002, str. 68