Lidská existence má nutně veřejný charakter a takříkajíc v sobě nese vztah k právu a právnímu řádu: přirozeností člověka je, že není pouze přírodní, že má dějiny a právo, že je musí mít, aby mohl být „přirozený“.
… další bod: Člověk je nejen bytost, která nutně existuje ve společenství; ví, že být člověk a být ve společenství má v sobě cosi posvátného, „aliquid sacri“, že to samo sebe podstatně překračuje. Tak jako jednotlivec sám sebe nezakládá, ale je zakládán společenstvím, tak se bytí člověkem vůbec – a také lidské společenství – navíc ještě znovu zakládá jinde než v sobě; člověka nelze odvodit pouze z něj samého, ani individuálně, ani společensky. Člověk se zakládá v transcendenci, a všechny bytostně lidské řády mají proto co dělat s posvátnem, s transcendencí.